nadpis
login
DomůVandryJiné akceNástěnkaOdkazyStarý web

Vandry

Zpět do výběru kategorií
Velikonoční čundr 18.4 2003 - 21.4 2003

z Úštěku přes Hrádek do Starých Splavů

Vyrážíme v pátek večer vlakem z Masaryčky na Lovosice. I když se zpočátku zdálo, že letos bude na velikonočním čundru velká účast, nakonec vyjíždíme pouze ve složení Petr/Zdravotník a kompletní my, tj. Mátlovci ve složení Hanka, Honza, Honzík a Luboš. Mám trochu strach, jestli to Petr s naší smečkou vydrží. V Lovosicích přesedáme. Počasí nic moc. Za soumraku vystupujeme v Úštěku. Začíná krápat. Proto šupky hupky do hospůdky. Hned na druhý pokus jsme objevili tu pravou – u stolu s místními pivníky sedí i pes a třese se na pivo (něco jako Liborova Betyna, jenže tenhle sedí na židli a vidí na stůl). Trochu pojíme (tlačenka, prejt, dokonce i býčí žlázy na sílu - Petr), trochu popijeme, vydržíme hulákání místního štamgasta, a že půjdeme hned dál. Venku však lije jako z konve. Takže do pláštěnek a hurá do tmy po silnici směr Ostré a Skalka. Déšť neustává, spíš naopak. Před Ostrým odbočujeme u parkoviště doprava po červené naučné stezce. Jak zalezem do lesa, máme už toho mokra a tmy dost a hned zakempujeme. Za deště stavíme přístřešky a Petr rozdělává optimisticky oheň. Kupodivu přestává pršet, ale Hanka a Luboš už spějí. Trochu se usušíme, pokecáme, zazpíváme si a protože se blíží Zdravotník, jdeme na kutě taky.

Ráno ještě trochu mží. Vaříme snídani, skládáme mokré přístřešky a trochu zkoumáme okolí. Pod vrcholem kopce, kde kempujeme, je zbytek nějakých hradeb a je odtud pěkná vyhlídka na Hrádek. Škoda, že je takový opar, z fotky asi moc nebude. Tak bágly na záda a jdeme si prohlédnout Hrádek zblízka. Cesta je značená značkami i “peckami”, že by je ani Kačer líp nevyvedl. Jdeme dolů do údolíčka pod zříceninou, kousek po žluté, do kopce a jsme tu. Přispějeme něco na údržbu hradu a prolezeme celou zříceninu včetně věže. Na věži je také jediné místo, kde je signál pro mobil a tak voláme Kačerovi a Mirkovi. Čas nás však tlačí a musíme dál. Pokračujeme po žluté pěkným údolíčkem, stoupáme na Krásnou Studánku a Skalku a pak odbočujeme doprava po modré Obrockou cestou přes Kraví doly k Obroku a přes kopec do Čapského dolu. Cestou vidíme v dáli Čap – skalní “kyj” (nebo spíš “pyj”?) zvaný Čapská palice. Jsme již docela ušlí a žíznivý a tak se snažíme odbočit na Stráž. Leč odbočit nelze. Přes veškeré snahy zpestřené chůzí čerstvou hlubokou orbou jsme nakonec zase zpět na modré v Čapském dolu. Je však již čas na zakempování. Před Pavličkami proto odbočujeme doleva a průrvou mezi skalami vylézáme na louku. Je to tu pěkné, ale strašně tu fouká. Petr nachází docela dobré místo, ale všude tu jsou staré borovice a spousta větrem shozených větví. A vítr stále sílí. Proto ho přemlouvám, abychom šli ještě kousek. Není z toho moc nadšený, ale nakonec uzná, že mám pravdu. Jdeme podél pole na sever a pak slezeme vlevo do údolíčka. Tam už padáme únavou. Máme toho dost a kempujeme v malém remízku u cesty. Není to nic moc, ale jsme tu za větrem. Začíná se stmívat a tak rychle stavíme z předešlé noci ještě mokré přístřešky a děláme dříví na oheň. Opékáme buřty a Petr i když je taky pěkně ztahanej hraje na kytaru. Pak jdeme spát.

Spali jsme jak zabití. Jsem celý rozlámaný. Vaříme snídani a domlouváme se, jak dál. Rozhodně se již nechceme tak honit, jako včera. Do Kokořínského dolu se mi nechce. Jednak je to odtamtud daleko na vlak a jednak je tam vždycky kosa. Nakonec se domlouváme, že půjdeme z Pavliček dál po modré přes Dubovou horu na Dubou. V Pavličkách nacházíme otevřený obchod, což se nám velmi hodí, protože nám docházejí některé zásoby (chleba, pití). Mají tu vše, nač si vzpomeneš. Sluníčko svítí, sezení před krámkem je připravené, tak si dáváme pití a sluníme se. Přicházejí trampové tak v našich letech, někteří i starší (jeden odkládá do rohu berle). Bavíme se, ukazují nám mapu okolí se zakreslenými kempy a ptají se, zda nevíme o nějakém, který ještě neznají. To bohužel nevíme. Přichází další skupina trempů. Uvolňujeme jim místa a jdeme na Dubovou horu. Je odtud pěkný výhled do kraje. V Dubé obědváme. Je zde jarmark k oslavě 160 let od vyhlášení Dubí městem, Hraje zde i nějaká country skupina. My se zde však nezdržujeme a jdeme dál. Po červené, kolem hřbitova na Mlýnek, k rybníčku na potoce Liběchovka. Petr si zde krásně myje nohy a my obdivujeme milostné hrátky ropuch. Ropušáci se vozí na zádech svých partnerek a ony s nimi dokonce i skáčou ze břehu do vody. Pokračujeme dále po červené do kopce, pak odbočujeme vlevo po žluté na Sv. Barboru a jdeme dolů okolo pásu bunkrů do Vrchovan. Zde je pěkná hospoda (aspoň se tak jeví zvenčí), ale jsme k sobě tvrdí a pokračujeme směrem ke zřícenině Starý Berštejn na Berkovském vrchu. Vrch však po včerejší túře “zbaběle” obcházíme zleva. Berštejne snad příště. Za kopcem se opět napojujeme na žlutou. Rozhodujeme se, že dnes už dál nepůjdeme a zakempujeme. Hledáme tedy vhodné místo. Petr opět vyhrává. Našel krásně zašité místo na úbočí Berkovského vrchu. Počasí je skvělé. S Honzíkem si připravuji spaní pod pěknými smrčky a Hance a Lubošovi stavíme pralinku. V klidu za světla připravujeme ohniště a dřevo. Jak se trochu zešeří, zapalujeme oheň a vaříme večeři. Pak zpíváme až dlouho do noci. Petr hraje jak z partesu.

Ráno je krásně slunečné. Po snídani vyrážíme směr Staré Splavy. Obejdeme vrch Šedina zprava a napojíme se na zelenou značku. Projdeme Novou Skalkou (pěkné roubené domečky) a na rozcestí modré se žlutou chvíli odpočíváme na sluníčku. Je před námi poslední úsek cesty – Selskou roklí po žluté značce do Starých Splavů. Jsme tu coby dup. Čundr zakončíme v naší oblíbené restauraci pozdním obědem. Po jídle ještě na chvíli zajdeme na hráz Máchova jezera a pak již scházíme k nádraží. Vlak přijíždí na čas. Ještě v Doksech přesedáme na rychlík do Boleslavi a tam na rychlík na Prahu. Čundr končí. Čau příště.

Honza

© Sprinkler 2007 - 2008| Nahoru| XHTML 1.0 Strict| Valid CSS