nadpis
login
DomůVandryJiné akceNástěnkaOdkazyStarý web

Vandry

Zpět do výběru kategorií
Čundr na Klokočky 23.2 2001 - 25.2 2001

Tak tentokrát se zimní vandr poved. Sněhu a mrazu jsme si opravdu užili.

V pátek v Praze řádila sněhová kalamita. Sušák nás vyzvedl na Budějovickém náměstí už v půl jedné a vyrazili jsme směrem na Turnov. Tam jsme se, jak se ukázalo, trochu předčasně zasekli v nádražní restauraci. Ale chápu že Mirek měl už pořádnou žízeň.

Cesta přes Turnov byla docela dlouhá, ale aspoň jsme poznali jinou část města, než kterou obvykle procházíme, navíc potmě. Cestou nás lákala spousta hospůdek, my jsme však odolali. Trasa stále stoupala a sněhu přibývalo. Náš první cíl, Klokočky, jsme přešli, a protože se nám cestou nenaskytlo žádné vhodné místo k přenocování, zamířili jsme k jeskyni Amerika, domorodci zvaná Postojná.

Svijany-oml2.jpg

Amerika je fakt pěkná jeskyně, ani v ní není bordel, a vešel by se do ní klidně celej autobus lidí, čundráků dva. Akorát že je kolem málo dříví. Nakonec jsme sice něco našli, ale oheň trucoval a pořád jsme ho museli opečovávat, aby nezhasnul. Kolem desáté (!) nás to omrzelo a šli jsme spát. Do jeskyně se nakonec uložil jen Petr, ostatní jsme si ustlali venku. Asi v půl jedenáctý dorazili další čundráci a hrozně se divili že už spíme. Usoudili, že se k nám nevejdou a odešli kamsi za jeskyni. Když jsme se ráno vydali ze zvědavosti po jejich stopách, vůbec jsme jim nezáviděli, ani cestu, ani nocleh.

Hostinec_u_Velu.jpg

Ráno bylo krásně, mrzlo a svítilo sluníčko, stromy kolem byly obalené sněhem, no paráda. Že jsme šli dřiv spát, ráno jsme taky dřív vstali a vyrazili na cestu. Výsledek se brzy dostavil, hospody měli ještě zavřeno. Nezbylo nám, než využívat vlastních zdrojů. Zato jsme si užili zimní nádhery. Brodění hlubokým sněhem nás provázelo celý den. Všichni, kromě Honzy, jsme měli rozmáčené boty a návštěva restaurace v Malé Skále nám proto udělala moc dobře. Tam jsme také změnili plán cesty, a s pocitem, že doma je doma, jsme odjeli vlakem do Turnova a odsud ani ne hodinovým pochodem dosáhli námi oblíbené restaurace v Podhájí. Byli jsme tam úplně první hosti. Proto jsme popíjeli obezřetně, s vědomím, že nás čeká cesta na Kozlov, známá svými nástrahami, zejména bludnými kořeny a balvany. Po desáté jsme vyrazili, cestu zdárně absolvovali a do spacáků spokojeně ulehli.

Ráno nás sice probouzelo sluníčko, ale mráz byl pořádný. Podcenili jsme ho, nikdo neměl pivo ve spacáku, a tak jsme ho museli rozmrazovat v ohni. Po snídani jsme vyrazili klasicky na Valdštejn, avšak jinou trasou, aby byla změna. Zamýšlenou jsme netrefili, trochu jsme tápali, nakonec nám pomohly mufloní stopy. Cestou jsme našli docela pěkný údolíčko se skalkami, sice bez převisu, zato tam byla spousta dřeva. Po krátké návštěvě bufáče jsme vyrazili směrem na Sedmihorky. Za koupalištěm jsme narazili na vyloženě jarní záležitost, plácek se sluníčkem, poblíž bublající potůček, a již suchým listím, na kterém se čundrák mohl poválet bez nebezpečí umáčení. Dali jsme si pauzu a pak po pár krocích zapadli do restaurace v lázních Sedmihorky, kde jsme se řádně posilnili. No a pak na vlak do Turnova a autem do Prahy.

Žluťák


P.S. T.O. Dědci děkují firmě J Plus J, přesné výpalky, Plzeň, za poskytnutí dopravy na a z čundru.

© Sprinkler 2007 - 2008| Nahoru| XHTML 1.0 Strict| Valid CSS