Čundr po Křivoklátsku 7.5 2009 - 10.5 2009

Prodloužený májový čundr

Bude o den delší víkend, což si ho užít na čundru. Kupodivu zájem mezi kamarády moc velký nebyl. Mirek nemůže, Kačer obkládá na srubu komín, Petr je nachrchlanej a snad dorazí se zpožděním.... Vyrazili jsme tedy ve čtvrtek pouze ve třech – Hanka, Vašek-Žluťák a Honza. Plán byl prostý: Rychlíkem do žel. stanici Zbiroh, odtud busem do města a hned dál busem do Líšné a přespat pod Čertovou skálou. Podle internetu (IDOS) žádný problém.

Rychlík z Hlavního nádraží vypadal sice podezřele – měl jenom dva vagóny, z toho jeden „půlhytlák“, ale sedli jsme si v pohodě a za hodinku a kousek jsme již vystupovali na nádraží ve Zbirohu. Na ČD skvělý výkon. Autobus tam již čekal. Při koupi jízdenky však řidič prohlásil, že dnes do Líšné nejede, jen do Zbiroha a pak že má padla. Oponoval jsem, že v jízdním řádu je to jinak. Řekl, že do Líšné jezdí jen v pátek a dnes je čtvrtek i když před volným dnem. Měli jsme prostě smůlu. Ve Zbirohu jsme tedy zašli na jedno a pokračovali pěšky do Týčku. Po silnici a ještě do kopce, nic moc. V Týčku, tj. přibližně v polovině cesty do Líšné, jsme se chtěli občerstvit v místní hospodě a dle situace pokračovat do Líšné. Zde nás však čekalo nemilé překvapení. Hospoda měla ve čtvrtek zavíračku. Bylo to k vzteku. Nic se nedařilo. A tu náhle se nás bohům zželelo a kde se vzalo, tu se vzalo, stálo u nás auto. Aniž jsme se nějak vnucovali, dva kluci sedící uvnitř nám sami nabídli, že nás svezou do Líšné do hospody. Prý tam stejně jedou pro pivo a kývali velkým džbánem. Měli dodávku, takže nás všechny v pohodě pobrali i s bagáží a za chvilenku jsme již seděli u piva v Líšné a koukali, jak naši hokejoví „borci“ dostávají na zadek od Švédů. Pak jsme vyrazili do tmy. Přes pole, luka šup do lesa. Tma tu byla jak v pytli, přešli jsme odbočku a náhle se odkudsi shora ozval nasranej šepot: „Tam nechoďte, kam tam jdete. Koukejte odsud vypadnout.“ Otočím se a vidím nahoře světlo. Měsíc? Né, baterka. Hajnej na posedu! Slušně jsme se omluvili a vyptali se na cestu k Čertově skále. „Zpátky a doprava“ zněla odpověď. Poděkovali jsme a rychle zmizeli uvedeným směrem. Teď jsme již cestu našli a v pohodě došli až k Čertově skále. Bylo již po půlnoci. Chvíli jsme seděli u ohníčku a pak vlezli do spacáků a pěkně se vyspali.

K ránu se ozval praskot a silná rána. Spadla asi nějaká velká větev. Mimoděk jsem se podíval ke skále, pod níž spal Žluťák, ale byl v pohodě. Do rána se již žádná jiná rána neozvala a tak se asi hajnému lov nevyvedl. Jen jsme doufali, že se na nás ráno nepřijde „podívat“. Nepřišel.

Uvařili jsme, posnídali a vyrazili „zapomenutou“ cestou směr Točník. Zprvu byla cesta pěkně schůdná, ale v závěru se ztrácela. Byli jsme rádi, když jsme konečně vyšli na značenou cestu a po ní došli do vsi Točník. Nohy se již ozývaly a tak nás hned „vcucla“ hospoda U Václava IV. Zdejší hospodský ladovských tvarů (tak nějak musel vypadat hospodský Palivec ze Švejka zamlada) byl trochu pomalejší, ale nakonec nás občerstvil. Točili zde březnického Herolda. Pít se to dalo, ale jako pivo to rozhodně nechutnalo. Jídlo také nebylo nic moc (měli jsme svíčkovou a guláš), ale sníst to také šlo. Odpočinuti jsme pokračovali dál. I když jsme původně chtěli vylézt až k hradu Točník, při pohledu na ten kopec a při dusnu které bylo jsme si to včas rozmysleli a obešli kopec zprava. Tedy chtěli jsme ho obejít, ale nakonec jsme ho stejně úplně neminuli. Pak jsme sešli do pěkného údolíčka a podél potoka lemovaného lopuším a kvetoucími blatouchy došli do Hředle. Odtud to byl již jen kousek do Knížkovic. Hospůdka „U hluchejch“ byla otevřená a tak jsme si konečně dali pořádné pivo. Měli jsme zde sraz s Petrem. A opravdu. Po chvíli se ozvalo od dveří chrchlání a Petr byl zde. Chrchlal tak strašně, že se ho štamgasti hned ptali, jestli není nositelem prasečí chřipky. Ujistil je, že je OK a dal si pivo.

Honza

Pokračuje Petr:

Prochrchlanej čundr

Po dvou pivech prohlásila hostinská, že bude pršet a taky ano. Bouřka – slejvák. V hospůdce pohoda – dáme pivo a počkáme až přestane. Přestalo v jedenáct – vyrážíme k altánu (pausa). Od altánu vyběhnem na Plešivec do Hančina kempu, postavíme bydlení a začne pršet - jen přeprška. Rozděláme oheň, zahraju čtyři písničky a zase prší. Protože je už půl druhé jdeme do hajan.

Ráno je fajn, sluníčko svítí, ohýnek hoří – kávička, masíčko už se skoro peče a vtom přichází Šebestová – akorát. Sníme masíčko, sbalíme a vyrážíme do Svaté. Vedro. Konečně hospůdka – výborný krušovický Mušketýr a buráky. Platíme a vyrážíme okolo Hudlické skály na jídlo do Hudlické hospody. Bohužel neměli k jídlu ani tatranku. Nedobrý Gambáč. Příště nebrat a jít do spodní hospody. Ve Svaté jsme naštěstí nezaváhali a nechali si natočit do tří petek Mušketýra – jak se nám u ohýnku hodil.

Z Hudlic jsme se vrátili kolem Skály doprava přes pole a našli slušnej plácek na spaní. Oheň byl pro jistotu na poli (sucho). Velice příjemný večírek s písničkami. Parádní východ červeného měsíce (romantika), ve dvě v noci se zvedl vítr a Vašek šel pro jistotu zalejt oheň. Já jsem ho zaspal.

Ráno vedro jak sviňa, slunce praží jak v sauně. Naštěstí začlo foukat a přihnali se mráčky. Snídáme a Šebestová se s námi loučí, protože se vrací k autu do Zdic (kvůli Tereze). Likvidujem kemp a vyrážíme do Jáchymova na Gambáč – překvapení – je výborný. Kávička a miňonky také. Když jdem do Žloukovic, domorodec nám radí, abychom nechodili po modré, že je to na mačetu – lhal nám (nevěřte domorodcům – jezděj jen autem). Krásná procházka po modré až do Žloukovic. Dáváme si Granáta, svačinku a jdeme na vlak. Čundr končí. Ahoj!

Zdravotník