nadpis
login
DomůVandryJiné akceNástěnkaOdkazyStarý web

Vandry

Zpět do výběru kategorií
Vandr do Kostřího 18.1 2008 - 20.1 2008

Zpráva z čundru na Kostří

Tak jsme zase na čundru – stálá trojka – Mátl, Žluťák a Zdravotník. Protože dráhy zrušili nějaké vlaky, tak třikrát přesedáme1. Nakonec ale dorazíme i když se zpožděním do Jestřebí. Po kontrole obou hospod2 vyrážíme pod „Bludný převis“, protože Honza s Vaškem pro změnu zabloudili a nemohli ho najít. Je pravda, že jsme šli z opačné strany kolem obory a vysoká příkrá stráň je nepustila nahoru3. Pod převisem bylo velmi příjemně a teplo, hlavně dost dřeva. I když celou noc pršelo, ráno přestalo a bylo fajn. Po snídani jsme prošli kolem hájovny do Starých Splavů k Brabčákovi pod hrází na oběd a pár plzní4. Po kávičce jsme vyrazili opačným směrem než obvykle v neděli a dokonce jsme do Kostřího trefili i potmě5. Nařezali jsme buková polínka aby bylo dost žhavého na rožnění. Maso bylo kapku slanější (Zdravotníkovi ujela ruka), ale dobré. Když jsme přehráli písně, zavzpomínali na bejvalé čundráky (nebudu jmenovat) a když už se blížili tři zdravotníci6, šli jsme spát, začalo pršet. Spalo se báječně. Ráno po snídani zafoukalo a přestalo pršet. Balíme a jdeme po modré na Dělovku, ale doleva a směrem na Doksy. Před odjezdem stíháme ještě osvěžovnu s velice dobrou tlačenkou. Zbývá už jen dojet zpátky na Hlavák a domů. Vandr se opět vydařil.

Sportu zdar a čundrům zvlášt

Zdraví Zdravotník


___________________________________

Poznámky a doplňky přepisovatele Honzy:

1 Přesedali jsme jen dvakrát, v Boleslavi a v Doksech, ale jeli jsme třemi vlaky. V Doksech bylo asi půl hodiny času a tak jsme si v nádražní restauraci dali jednoho Březňáka kvality brrrr. Jinak nádraží je tu pěkně opravené a informační zařízení modernější než v Praze na Hlaváku.

2 Nejprve jsme vlezli do Kamenné. Bylo zde nabyto. Volný byl jen stůl s kytičkou pod nápisem MÍSTA PRO NEKUŘÁKY, který v zahulené místnosti, veliké cca. 10 x 5 m, vypadal zvláště pikantně. Tož jsme si k němu sedli a Vašek si hned s chutí zapálil. Po drahné chvíli jsme dostali pivo, ale na dotaz, co mají k jídlu nám paní hospodská s otráveným ksichtem s výrazem co votravujete řekla, že nic. Tak jsme dopili a přesunuli se naproti do Dřevěnky. Zde byla příjemná obsluha, i k jídlu cosi měli, jenže zde zase na plný kule řval jukebox až z toho vstávaly vlasy na hlavě. Tož jsme opět dopili, zařvali na obsluhující slečnu, zaplatili a vyrazili do tmy. Už sem jezdíme mnoho let, ale dodneška se nemůžeme rozhodnout, která z těchto dvou hospod je lepší nebo spíš horší.

3 Zadem, podél trati, jsme šli už minule. Na návěstidlech proti nám zářily ze tmy hned tři červené, ale my toho nedbali a pokračovali údolím kolem obory. Když už se mi zdálo, že jsme pod skálou Spadlého baťohu, zblbnul jsem Vaška a vyrazili jsme vzhůru. Petra to ale nerozhodilo a pokračoval po cestě dál řka, že to obejde a zmizel ve tmě. My jsme se vysápali na kopec, prohlídli si neznámé skalky a zase potupně slezli zpět na cestu a pokračovali za Petrem. Po chvíli jsme ho zahlédli nahoře pod převisem, jak bliká baterkou a rozdělává oheň. U bočních vrat do obory jsme, tentokrát již správně, opět vyrazili do vrchu. Po chvíli jsme došli k rohové skále a uhnuli podél ní doleva k převisu. Ale ouha. Cesta byla zborcená. Chvíli jsem podezříval Petra, že tak dupal, až se za ním cesta zřítila, ale i v té tmě bylo jasné, že jsme opět špatně. Vystoupali jsme ještě kousek, ale zdálo se nám, že už jsme na skále nad převisem. Petr mezitím na nás ze tmy halekal, kde že jsme, a tak jsme zase slezli kousek dolů. Vaškovi přitom ujeli nohy a škráb se do nohy o klacek. Chvíli jsme rozumovali, co dál a řekli si, že to přece není možné a začali opět stoupat. Až nyní jsme ve tmě objevili tu správnou rohovou skálu a pak již snadno podél ní došli až k Petrovi pod převis. Je to prostě Bludnej převis. Aspoň pro mě. Nebo za to můžou ty tři červený?

4 Tentokrát jsme šli atypicky podél obory dolů, kolem hájovny Dvojdomí, protože v Hradčanech je vždy hospoda zavřená a u Bila na Osamělý hvězdě je to v tomto období taky nejistý a navíc tam táhne od vody a jsme pak vždycky zmrzlí jak preclíci.

5 Opačně se sice jde blbě, páč je to do kopce, ale byla tma, kopec nebyl vidět a tak jsme na Dělovce byli co by dup. Dost foukalo a stromy strašidelně hučely. Najít Kostří díky Václavově GPSce nebyl zas takový problém.

6 Ráno se Petr podivoval, kdo mu vypil z flašky vodu. Tím se ukázalo, že masíčko nepekl Petr, ale jeho Zdravotník, protože večer vodou uléval chytající polínko podpírající rošt. Žádný jiný zdravotníky jsem neviděl a Petr určitě taky né, protože už u toho vlastně ani nebyl.

© Sprinkler 2007 - 2008| Nahoru| XHTML 1.0 Strict| Valid CSS