Čundr mimo pořadí 15.1 2010 - 17.1 2010

Dohodnutý termín na čundr jsme měli naplánovanej na 22. - 24. ledna. Ale zavolal mi Česťa, že jednak v tomhle termínu nemůže, neb musí s Mazlíkem na Apaluchu, druhak není jisté, že sníh vydrží, a že by byla škoda o čundr na sněhu přijít, jestli bych nejel 15.-16. Po chvíli váhání jsem usoudil, že práce přece neuteče, neb nemá nožičky a že to není špatnej nápad jet na čundr pro jistotu dva weekendy po sobě a taky by se to mohlo hodit těm, co jedou na Apaluchu. Nakonec se ke mě a k Česťovi přidal jen Dan.

Rozhodli jsme se pro Kostří, protože je to oblast pro zimní čundr velmi vhodná, jak jsme se již několikrát přesvědčili, a navíc je tam pěkně. Cesta vlakem byla dost dobrodružná, jednak jsme museli použít tzv. protijízdu, což pokladní na Hlavním nádraží neuměla prodat a já s Česťou jsme si museli dokoupit lístek ve vlaku, naštěstí bez přirážky (v Kutné Hoře to pokladní Danovi prodala správně, lístky musej bejt dva), druhak jsme měli na přestupy v Bakově i Lípě po dvou minutách a už z Prahy jsme měli sekeru. Vlaky ale na sebe naštěstí čekaly a do Jestřebí jsme dorazili v podstatě na čas.

Tam jsme byli postaveni před obvyklou volbu, do které hospody zajít, nakonec jsme zapadli do tý ratejny, co si nepamatuju jak se jmenuje. Mě ten kravál od jukeboxu v Dřevěnce fakt vadí. K jídlu neměli, jako obvykle nic, ale Gambáč byl neobvykle dobrej. Dali jsme s Česťou každej tři, pak !DAN! šoupnul na odchodnou panáky a vyrazili jsme pod převis. Šli jsme klasickou cestou kolem lampy, neb jsem měl obavy, abychom na cestě kolem obory moc nezapadali do sněhu, jako se nám to už jednou stalo.

Večer, noc i dopoledne proběhly v pohodě, ani v noci nebyla nijak zvláštní zima i když pod převisem trochu táhlo. Když už jsme klasicky začali, tak jsme se rozhodli taky klasicky pokračovat, tedy po zelený do Hradčan a pak do Kostřího. Ovšem až na Dana, kterej si přivez běžky a záhy nás opustil, aby si několikrát proběhl celou oblast křížem krážem. Šlo se docela dobře, sníh byl trochu slehlý ani jsme se moc nebořili. Cestou jsme potkali chlápka na sněžnicích, ne klasickejch, ale těch, co připomínaj krátký široký lyže. Ptal jsem se ho, jak je s nima spokojenej, že prej jo. Ťapkal na nich fakt docela hezky.

V Hradčanech jsme byli příjemně překvapeni, u Billa sice otevřeno nebylo, ale uvařil nám Hradčanskej grog (decka rumu do čtvrtlitráku) a kafe, pivo neměl, prej zmrzlo a popraskalo. Chvíli jsme poslouchali historky o tom, jak to vypadá, když se do katru dostane strom ze starejma střepinama z granátu apod. a pak jsme vyrazili do Kostřího. Byli jsme tam za chvilku, cesta byla prohrnutá až k mašince. Trochu jsme si zabrodili hlubokým sněhem údolím k převisu a byli jsme doma. Dřevo pod převisem naštěstí nějaké bylo, pod sněhem by se nám hledalo dost těžko. Večer proběhl poklidně, stejně jako noc. Byla dokonce menší zima, neb v Kostřím tak netáhne jako u Jestřebí.

Měl jsem naplánováno, že z Kostřího půjdeme do Doks na vlak, jenže Česťovi bylo líto, že se nestavíme ve Starejch Splavech ve Sklípku, a tak dlouho hučel, až jsme trasu změnili. Z Kostřího jsme šli do Splavů, tam si dali do nosu jako obvykle a pak jsme šli podle trati do Doks. Na nádraží jsme dorazili akorát, přece jenom se po uklouzaný cestě nedá jít tak rychle. A navíc nás tížili plný břicha.

Žluťák

PS: Lednový čundr v plánovaném termínu jsme nakonec kvůli velkým mrazům zrušili.

Honza