Český Ráj 21.1 2000 - 23.1 2000

Začali jsme klasicky na Podhájí u Luboše v hospůdce, pivíčko, fernetek, lahůdková tlačenka, hra na harmoniku, rozžhavený kamna..vždyť to znáš. V jednu jsme se vykulili z hospody a vylezli na Kozlov. Vyzkoušel jsem svou novou samonafukovací karimatku. Bylo to jak doma v posteli.

Ráno jsme uvařili kávičku, opekli buřtíky a asi v 10:30 vyrazili na Valdštejn (nebyla tam žádná brzda, tudíž jsme porušili tradici 12:00). Na Valdštejně jsme dali pivo a kávičku (Telec s mlékem) a pokračovali dál údolíčkama na Čertoryje. Kupodivu tam bylo také otevřeno, i když ne příliš útulno. Ve velkém sále se netopilo a v zadní místnosti sice hořel krb, ale nehřál. Polévka knedlíčková byla pouze vlažná a Svijanské pivo, dle chuti, pocházelo asi ještě ze starého roku. Dali jsme jedno a dost. Říkali, že jsme od rána druzí zákazníci. Já se však nedivím, že se jim tam lidi nehrnou. Nikde žádná reklama, schody na verandu zapadané sněhem...

Odtud jsme se vydali přes skály pod Převis. Cesta to byla jedním slovem hnusná. Klouzalo to jako prase. Pod Převisem jsme byli asi v 5:00. Zrovna se začínalo stmívat. Rozdělali jsme oheň, ale vůbec to nechtělo hřát. Nakonec jsme přiložili i ty tlustý smrkový kmínky, co už se několik let váleli z boku u Převisu a to bylo ono. Byli suchoučký a krásně hřáli. Postupně jsme je přistrkovali a topili až do půlnoci. Telec se snažil hrát na kytaru, my jsme k tomu přizvukovali, ohřívali plechovkáče aby byly pitný a zkoumali fernet. Telec pak řka, že strašně chrápeme, odešel klasicky do soukromí. My jsme mu s Vencou nebránili. protože minulou noc nás třikrát vzbudilo jeho sloní troubení (prý za to nemůže, že má zacpaný nos). Krásně jsme se vyspali. Jen z dáli se občas slabě ozval slon.(Nebo to byl muflon? Kdo ví.). Celou sobotu i celou noc na neděli stále drobně sněžilo. Všechno bylo bílé jako v pohádce. Udělal jsem pár fotek a jestli vyjdou, Venca je oskenuje a pošleme Ti je, ať se taky pokocháš.

Ráno jsme vstali v 9:00 (i Telec, protože mu zamrzly hodinky a nevěděl kolik je, takže nikdo ráno nerušil šukáním kolem ohně), uvařili a vydali se na Vidlák. Zdálo by se, že cesta od Převisu druhou stranou bude snadnější než přes skály. Když jsme se však vyškrábali nad převis, je tam ještě takový malý bubínek, který se musí vylézt. Jenže on byl skleněnej. Já jsem s Vaškem lezl zleva, Petr to zkoušel zprava. My jsme nahoře byli dřív a naskytl se nám nádherný pohled na ledolezce Telece, jak roztažen jak žába visí uprostřed ledového svahu. Nakonec to zmáknul taky. Na vidláku jsem si dal kančí bok rolovaný s br. knedlíkem a červeným zelí, Petr kančí pečeni s tím samým a Václav srnčí na brusinkách. Prostě pohádka. Na to podhájskou kávu a nic nám nechybělo.

Zde jsme se také rozhodli, že pojedeme domů až v 18:17 z Turnova a pokračovali přes rybíz a za vesnicí Hrubá Skála jsme uhnuli doprava na Doubravici, prošli jsme pod zámkem a pokračovali skalákem na Saharu a odtud slezli ke koupališti do Sedmihorek. Na koupališti hospoda fungovala (jmenuje se nyní poeticky Koupátko), dali jsme dvě piva a pokračovali spodem pod Valdštejnem do Turnova. V Turnově jsme ještě stačili sníst ustánku Liberecký páreček a už tu byl vlak. Opravdu to nemělo chybu.

Honza